Zájmeno who využijeme ve větách, kdy se odkazujeme na lidi, popř. na domácí mazlíčky. Používá se v defining i non-defining vedlejších větách vztažných, kde reprezentuje podmět nebo předmět. Ve formálních stylech se nahrazuje za whom.
Zájmeno who využijeme ve větách, kdy se odkazujeme na lidi, popř. na domácí mazlíčky. Používá se v defining i non-defining vedlejších větách vztažných, kde reprezentuje podmět nebo předmět. Ve formálních stylech se nahrazuje za whom.
Minulý čas prostý (past simple) je jedním ze základních a nejdůležitějších časů v angličtině. Tento čas není jediný způsob jak minulost v angličtině vyjádřit, rozhodně je však nejčastější.
Fráze it’s time (nebo it’s about time) používáme, pokud chceme ostatní lidi popohnat k činnosti či jen oznámit nějakou budoucí událost/činnost (už je na čase/je (nejvyšší) čas/touto dobou). Je však důležité si zapamatovat, že po těchto frázích je třeba dát následující sloveso do minulého času nebo použít infinitiv:
15 Zář, 2009
Napsal: Redakce Zařazeno: Gramatika| Slovní zásoba| Časté chyby
Every je determinátor používaný před podstatným jménem, znamenající každý. Jedná se o elementární slovo anglického jazyka a je tedy dobré umět ho používat a vědět, kde se naopak používat nemá.
Čas přítomný průběhový (anglicky present continues) je tvořen slovesem „be“ v přítomném tvaru a významovým slovesem v -ing tvaru (tzv. gerundiem). Struktura je tedy následující:
I am
+ gerundium
You are
He/She/It is
We/They are
01 Zář, 2009
Napsal: Redakce Zařazeno: Gramatika
V některých případech se v anglických souvětích používá namísto vedlejších vět vyjádření v infinitivním tvaru. Tyto výrazy jsou si navzájem ekvivalentní, avšak ty s infinitivem většinou vyznívají přeci jen přirozeněji, tak jak by je použil rodilý anglický mluvčí. Navíc v mnoha případech jsou opisné tvary přímo krkolomné jazykolamy, které lze elegantně nahradit právě použitím infinitivu. [...]
Psaní čárek (commas) není sice velká věda, ale spousta lidí s tím má neustále potíže a to i v češtině. Nebude proto určitě na škodu, když se jim podíváme na zoubek.
Kolokace be used to (doing) a used to (do) není těžké od sebe rozeznat:
be used to – přítomný čas ve významu „být zvyklý něco dělat“
used to – opakující se děj v minulosti
Problémem však bývá zapamatovat si, kdy následuje sloveso v průběhovém (-ing) tvaru a kdy ne. Takže pamatujte – průběhový tvar se používá pouze u [...]
Přítomným časem můžeme v angličtině vyjádřit hned několik věcí. Základní využití jsme popsali v článku Čas přítomný prostý, ale to není vše. V některých případech lze pro popis minulosti časy present simple (přítomný prostý) a present progressive (přítomný průběhový) použít taktéž.
Podstatná jména (anglicky nouns) jsou jedním ze slovních druhů. Obvykle je rozdělujeme na počitatelná (anglicky count nouns nebo také countable nouns) a nepočitatelná (non-count či uncountable nouns). Toto rozdělení je prakticky stejné jako v češtině, i když se skupiny, do kterých slova patří, můžou lišit. Např. homework je nepočitatelné podst. jm., zatímco domácí úkol počitatelný [...]