Minulý čas prostý (past simple) je jedním ze základních a nejdůležitějších časů v angličtině. Tento čas není jediný způsob jak minulost v angličtině vyjádřit, rozhodně je však nejčastější.
Věty oznamovací se tvoří velice jednoduše změnou tvaru slovesa, ke kterému stačí připojit koncovku -ed. Vyjímku pak tvoří nepravidelná slovesa.
Příklady:
- I cooked dinner yesterday. (Včera jsem uvařil večeři.)
- They played football this morning. (Dnes ráno hráli fotbal.)
- She visited her mother last week. (Minulý týden navštívila svou matku.)
- I knew it! (Já to věděl! – nepravidelné sloveso know)
Zápor a tázací věty tvoříme použitím pomocného slovesa do v minulém čase, tedy pomocí did. Za pomocným slovesem pak následuje naše vybrané sloveso v infinitivu. Zápor vznikne přidáním not, což pak zkracujeme na didn’t. Rozepsaný tvar did not používáme v případě, že chceme zápor zdůraznit.
- I did not cook dinner yesterday. (Včera jsem neuvařil večeři.)
- They didn’t play football this morning. (Dnes ráno nehráli fotbal.)
- She didn’t visit her mother last week. (Minulý týden nenavštívila svou matku.)
Otázka pak slovesem did začíná:
- Did I cook dinner yesterday? (Uvařil jsem včera večeři?)
- Did they play football this morning? (Hráli dnes ráno fotbal?)
- Did she visit her mother last week? (Navštívila svou matku minulý týden?)
Samozřejmě ne vždy používáme sloveso do (dělat). Lze použít i jiná pomocná slovesa.
Použití minulého prostého času
Present simple využijeme když:
- chceme popsat něco, co se odehrálo v minulosti a už se to pravděpodobně nestane
- hovoříme o pravidelné činnosti (I attended our local basic school. – Chodil jsem do naší místní základní školy.)
Pokud vyprávíme nějaký příběh a používáme pouze čas minulý prostý, je potřeba dodržet sled událostí (tj. popisovat věci, jak se udály za sebou). Vyhnout se tomu můžeme použitím předminulého času nebo vhodným použitím slov jako before, after, atp.