Problematika používání určitých (definite) a neurčitých (indefinite) členů (articles) není úplně jednoduchá. Než se do ní pustíme, připomeňte si, která podstatná jména jsou počítatelná a která ne.
Určité a neurčité členy patří mezi tzv. determiners (viz slovní druhy), což jsou slova, která používáme před podst. jmény a které tato slova nějakým způsobem určují.
Počitatelná podst. jm. v jednotném čísle vyžadují před slovem alespoň jeden determiner, zatímco u ostatních nemusí být žádný.
Členy píšeme obvykle jako první a nelze je kombinovat s přivlastňovacími zájmeny.
- a good friend
- an activity
- the new boss nebo my new boss (
the my new boss)
Neurčitý člen a, an
Tyto členy najdou své využití pouze s počitatelnými podst. jmény v jednotném čísle, pokud mluvíme o něčem blíže neurčeném:
- I want to buy a new car. (Chci si koupit nové auto. = nespecifikuju jaké)
I got a good advice.(Dostal jsem dobrou radu.) V této větě je člen a použit nesprávně, protože advice je nepočitatelné podst. jm.
Zda máme použít a nebo an záleží na zvuku, který následuje. An píšeme před zvukem samohlásek (a,e,i,o,u), a před zvukem souhlásek. Není tedy důležité, jakým písmenem další slovo začíná, ale jakým zvukem. Srovnejte např.: an umbrella x a uniform x a new umbrella.
Možná vám v používání členů a a an pomůže, že oba pochází ze slova an, které ve staré angličtině znamenalo jeden.
Určitý člen the
Nejprve něco k výslovnosti. Existují dva způsoby, jak the vyslovit: buď jako /ðiː/, nebo jako /ðə/. Opět se řídíme zvukem, který následuje. /ðiː/ se používá před zvukem samohlásek, podobně jako an. Silnější formu /ðiː/ lze vyslovit také, pokud chceme něco více zdůraznit.
Pokud používáme určitý člen the, pak to obecně znamená, že mluvíme/píšeme o nějaké konkrétní věci. To, o čem je řeč, může být dáno kontextem (někam se díváme, na něco ukazujeme), popř. jsme tento objekt nějak uvedli/popsali, ať už před nebo po daném pods. jménu.
Každopádně posluchač nebo čtenář diskutovanou věc zná. Určitý člen lze napsat před libovolné podst. jm, nezáleží přitom, zda je počitatelné.
- „How are the children?“ (někdo se ptá na naše děti, je jasné, že
myslí naše) - in the world – na tomto světě (je zřejmé, že myslíme právě tento)
- The place that I showed you. (Místo, které jsem ti ukázal.)
Další použití:
Když chceme zmínit typ místa, které však není úplně jednoznačné:
- I need to go to the bank. (Potřebuju zajít do banky.)
- We spent all day at the beach. (Celý den jsme strávili na pláži.)
U věcí, které jsou na světě unikátní:
- The mayor of Prague. (Primátor Prahy. – je pouze jeden)
Před superlativy a když chceme vyjádřit pořadí:
- the first, the best (první, nejlepší)
- the most beautiful (nejhezčí)
- the fifth (pátý)
U desetiletí:
- the sixties (60. léta)
Když mluvíme o nějaké aktivitě, která je popsána daným podst. jm.:
- at the wheel (za volantem, popisujeme řízení vozidla)
Místo enough:
- to have the time, the energy to do something (mít dostatek
času/energie)
Zero article
Případ, kdy se před slovo nedává určitý ani neurčitý člen se v angličtině nazývá zero article. Je důležité si uvědomit, že existují případy (a není jich málo), kdy se žádný člen zkrátka neuvádí. Nesnažte se proto vždycky nějaký před podstatné jméno dát.
Tzv. zero, nebo chcete-li žádný, nulový člen má své místo před jmény (Peter, New York), u oslovení (Madam) a pokud mluvíme o něčem obecně – o barvách, pohlavích, profesích, zvířatech, jazycích atd.
Dále se používá například pro dny v týdnu, názvy měsíců a různých svátků (Christmas), u názvů předmětů (Biology, Chemistry), v ustálených spojeních (face to face, keep in mind), v případě některých dvojic spojených spojkou and (father and son, day and night), při
určování času (at sunrise).
Také u některých termínu spojených s jídlem (breakfast, at lunch), u transportu (by bus) a u obecných podstatných jmen (school, bed) člen nepíšeme. Nelze k tomu však přistupovat dogmaticky, použití členu mnohdy záleží na situaci:
- He is in bed. (Je v posteli. – bez členu)
- He likes the new bed. (Líbí se mu ta nová postel. – je potřeba
použít člen the)
Někdy i tam, kde by bylo gramaticky správné člen umístit, se tak neděje. Např. v novinových titulcích, poznámkách, popiscích, inzerci, zkrátka tam, kde je potřeba ušetřit místo.
Zeměpisné názvy
Určitý člen se vyskytuje u názvů řek (the Amazon), pohoří (the Alps), pouští (the Sahara), oceánů (the Pacific), souostroví (the Bahamas) a větších důležitějších celků
(Central Asia).
U jednotlivých názvů zemí (Germany), hor (Mount Everest), jezer (Lake Ontario) a kontitentů (Europe),
parků (Central Park) naopak většinou určitý člen nepíšeme, i když existují výjimky, např. the Eiger, The United States of America, The Czech Republic.
Ve třetí pomyslné kategorii zeměpisných názvů se nachází ulice a silnice, u kterých podobně jako u názvů
ostrovů, budov, univerzit, monumentů a katedrál nelze použití určitého členu the „uhádnout“.
Mějte také na paměti, že určitý člen the se často na mapách neuvádí, to však neznamená, že se u daného názvu nepíše. Je to podobné jako v češtině, kdy rozhodujeme o psaní velkého písmena – to, že je nějaké místo na mapě pojmenované, ještě neznamená, že by mělo začínat velkým písmenem.
Národy
Pokud chceme mluvit o Angličanech, Španělech, Francouzech a jiných národech jako celku, pak používáme určitý člen the: the Englishmen, the Spanish, the French apod.
Když mluvíme o druhu
Mluvíme-li o druhu, např. zvířat, je možné použít libovolný člen:
- The cobra is dangerous. (Chceme odlišit kobry od jiných druhů hadů.)
- Cobras are dangerous.
- A cobra is a dangerous animal.
Jak se vyhnout psaní určitých a neurčitých členů?
Pokud nevíme, který člen použít, může být mnohdy snažší, pokud to je možné, použít před podst. jm. přivlastňovací zájmeno.
Závěrem
Problematika členů je v angličtině poměrně složitá. Je potřeba myslet na pravidla, ale také mít v paměti, že ke každému většinou existuje výjimka. V některých případech je gramaticky správné použití libovolného členu, který však mění vyznění celé věty.
Poznámka: článek nepokrývá téma úplně do detailu a bude v budoucnu rozšířen.