Modální slovesa

Modální (způsobová) slovesa zpřesňují a vytřibují význam vět a dávají tak mluvčímu možnost vyjádřit své přesvědčení, obavy, schopnosti či touhy. Proto je velice užitečné se na ně zaměřit blíže.

Modální slovesa slouží jako pomocná slovesa, určující způsob hlavního plnovýznamového slovesa věty. Vyjadřují například povinnost, nutnost, možnost, zákaz, příkaz či schopnost.

V některých případech můžeme použít několik variant modálních sloves. Ve volbě, které z nich použijeme, jde do značné míry o emoce a tedy o to, jak chceme tu kterou větu odstínit a co jí vyjádřit (např. pocit ublížení nebo rovnou vztek).

Druhy modálních sloves

U modálních sloves můžeme rozlišit dvě jejich skupiny, primární a sekundární modální slovesa.

Primární modální slovesa

can (can’t), must, mustn’t, should (shouldn’t), needn’t, may, ought to (oughtn’t to)

Vyjadřují svobodu nebo možnost jedince něco činit nebo nečinit. Jde tedy o omezení – zákazy a příkazy; ale i o schopnosti, dovednosti a možnosti, které máme.

Vždy stojí pouze v základním tvaru a pokud jsou používány v jiných časech (minulý, budoucí), je nutné použít specifického opisu, aby význam zůstal zachován.

Sekundární modální slovesa

must, can’t, may, might, could (couldn’t)

Jde formálně o stejné tvary, kterými ovšem vyjadřujeme jiné skutečnosti – naše současné postoje a přesvědčení o dané věci.

Opisu se nepoužívá. Pokud vyjadřujeme názor na věc minulou, nabírají modální slovesa tvar tzv. dokonavého infinitivu.

Modální slovesa a tvoření vět

Oznamovací věty tvoříme pomocí modálního slovesa a plnovýznamového slovesa v infinitivu.

  • We should go to the other side of the road. (Měli bychom jít na druhou stranu cesty.)
  • can sing well. (Umím dobře zpívat.)
  • You may be a rockstar one day. (Jednoho dne může být rocková hvězda.)

Základní vlastností modálních sloves přitom je, že mají vždy stejný tvar, a to ve všech osobách a časech. Proto například:
I must leave. (Musím jít.)
You must leave. (Musíš/musíte jít.)
He/she must leave. (Musí jít.)
We must leave. (Musíme jít.)
They must leave. (Musí jít.)

Záporné oznamovací věty vytvoříme jednoduše přidáním slova not za modální sloveso. Pak tedy modální sloveso + not + plnovýznamové sloveso.

  • We should not go to the other side of the road. (Neměli bychom chodit na druhou stranu cesty.)
  • can not (can’t) sing well. (Neumím dobře zpívat.)
  • You may not be a rockstar one day. (Možná, že z tebe jednoho dne nebude rocková hvězda.)

Otázky tvoříme jednoduše inverzí slov – modální sloveso stojí na jejím začátku, následuje podstatné jméno či zájmeno a plnovýznamové sloveso.

  • Should we go to the other side of the road? (Měli bychom jít na druhou stranu cesty?)
  • Can I  sing well? (Umím dobře zpívat?)
  • May you be a rockstar one day? (Můžeš být jednou rocková hvězda?)

Primární modální slovesa

CAN (můžu, smím, umím)

Jak lze vidět z českého překladu, CAN vyjadřuje možnost, schopnost nebo svolení něco udělat.

Schopnost

can dance well. (Umím dobře tancovat.)
Look, I can stand on one hand! (Podívej, umím stát na jedné ruce!)
Can you drive? (Umíš řídit?)
They can’t read very well, they are still in the second grade. (Neumějí moc dobře číst, jsou teprve ve druhé třídě.)

Možnost

Can you please be quiet now? (Můžeš teď být prosím ticho?)
can’t get any sleep tonight. (Dneska prostě nemůžu usnout.)
Can we go now? (Můžeme už jít?)

Minulý čas je u těchto dvou typů vyjádřen modálním slovesem could, ostatní časy (budoucí čas, infinitiv, kondicionál…) vyjadřujeme opisem be able to + plnovýznamové sloveso. 

When I was younger, I could dance well. (Když jsem byla mladá, uměla jsem dobře tancovat.)
couldn’t get any sleep last night. (Dnes v noci jsem nemohl vůbec spát.)
Will you ever be able to keep quiet? (Budeš někdy vůbec schopný být zticha?)
I would like to be able to drive, but I’m not. (Rád bych uměl řídit, ale neumím.)

Svolení

Can I get some water please? (Mohl/a bych dostat vodu, prosím?)
Of course you can. (Jistě, že můžeš.)

Ve všech ostatních časech i tvarech užíváme tvar be allowed to + plnovýznamové sloveso (allow somebody to do something = dovolit někomu něco udělat).

was not allowed to go out with my girlfriends until I was sixteen. (Dokud mi nebylo šestnáct, nemohla jsem /“nebylo mi dovoleno“/ večer chodit s kamarádkami ven.)
Would you allow us to go swimming in the river? (Dovolila bys nám jít si zaplavat do řeky?)

MUST (musím)

Toto modální sloveso vyjadřuje příkaz, uložení povinnosti nebo důraznou radu.

You must be quiet now! (Teď musíš být zticha!)
Must you always be so hard on me? (Musíš na mě být pořád tak tvrdý?)
You must learn it by heart, otherwise you will never remember. (Musíš se to naučit nazpaměť, jinak si to nikdy nezapamatuješ.)

V jiném než přítomném čase používáme opisu have to (had to v minulém čase) + infinitiv.

had to learn it by heart, otherwise I was not able to remeber it. (Musel jsem se to naučit zpaměti, jinak jsem si to nedokázal zapamatovat.)
We will have to visit the doctor soon. (Brzy budeme muset jít k doktorovi.)

MUSTN’T (nesmím)

Toto modální sloveso vyjadřuje zákaz nebo opět důraznou radu.

We mustn’t smoke here. (Tady nesmíme kouřit.)
You mustn’t cheat when taking the test. (Při testu nesmíte podvádět.)
You mustn’t  touch it when it is plugged in.  (Nesmíš se toho dotýkat, když je to v zásuvce.)

Ve všech ostatních časech užíváme opisu be not allowed to. V minulém čase můžeme použít také opisu couldn’t.

We weren’t allowed to smoke there. (Nesměli jsme tam kouřit.)
We couldn’t smoke there. (Nesměli jsme tam kouřit.)

Všimněte si, že tedy i pokud nám někdo v minulosti něco nedovolil (You can’t smoke here) nebo rovnou přímo důrazně zakázal (You mustn’t smoke here), pokud o tom mluvíme zpětně, rozhodneme se pro opis s could nebo be not allowed to. Také je nutné si zapamatovat že mustn’t není antonymum od slova must. Must = muset x mustn’t = nesmět.

MAY (smím, můžu)

Pomocí tohoto slovesa vyjadřujeme vysokou míru zdvořilosti a do češtiny jej můžeme přeložit jako „smím“.

May I ask you for a dance? (Smím Vás požádat o tanec?)
You may. (Smíte.) You may not. (Nesmíte.)

Všimněte si, že v tomto případě můžeme použít i can – (Can I ask you for a dance? You can). Použitím may nevznikne žádný významový rozdíl, nicméně naznačujeme tím jakousi zdvořilost, takt.

NEEDN’T (nemusím)

Toto sloveso vyjadřuje, že nemáme povinnost něco dělat a tedy, že něco nemusíme. Pozor, nenásleduje za ním spojka to, celý tvar tedy zní needn’t + infinitiv a můžeme si tuto malou nesrovnalost vysvětlit třeba tak, že needn’t je dvojitou „zkráceninou“ need + not + to.

Aby těch složitostí nebylo málo, v moderní angličtině se toto modální sloveso běžně mnohem více nahrazuje pomocí „not have to do something“ nebo „not need to do something“.

needn’t study any more, I have passed all the exams! = I don’t have to (I don’t need to) study any more, I have passed all the exams! (Už se nemusím vůbec učit, zvládla jsem všechny zkoušky!)
You needn’t worry. = You don’t have to (You don’t need to) worry. (Nemusíte si dělat starosti.)

Stejně tak potom postupujeme, pokud vyjadřujeme ostatní časy. Používáme tedy opisy not have to + infinitiv nebo not need to + infinitiv.

You didn’t have to (didn’t need to) worry. (Nemuseli jste si dělat starosti.)
wouldn’t have to worry if you just called me. (Nemusela bych si dělat starosti, kdybys mi prostě zavolal.)

SHOULD/OUGHT TO (měl bych)

Pomocí tohoto slovesa vyjadřujeme povinnost nebo radu. Povinnost ale není tak silně vnímaná jako u MUST – jde spíše o vnitřní povinnost, tedy o to, že bych něco měl udělat, protože to situace nebo moje přesvědčení žádá.

You should call him and cancel the meeting. (Měl bys mu zavolat a zrušit tu schůzku.)
He should take a day off, he looks really tired. (Měl by si vzít den volna, vypadá opravdu unaveně.)
You should not trust him, he cheats all the time. (Neměli byste mu věřit, pořád podvádí.)
Why are they playing football now? Shouldn’t they be at school? (Proč hrají fotbal? Neměli by být ve škole?)

Z povahy tohoto modálního slovesa ho používáme jen v přítomném nebo minulém čase. V minulém čase použijeme opisu be supposed to + infinitiv.

You were supposed to call him and cancel the meeting. (Měl jsi mu zavolat a zrušit tu schůzku.)
You weren’t supposed to unlock this door. (Neměl jsi odemykat ty dveře.)

V těchto větách můžeme stejně tak použít i slovesa OUGHT TO, v minulém čase potom použijeme stejný opis jako u SHOULD.

You ought to call him and cancel the meeting. (Měl bys mu zavolat a zrušit tu schůzku.)
He ought to take a day off, he looks really tired. (Měl by si vzít den volna, vypadá opravdu unaveně.)
You were supposed to call him and cancel the meeting. (Měl jsi mu zavolat a zrušit tu schůzku.)
You weren’t supposed to unlock this door. (Neměl jsi odemykat ty dveře.)



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *