Zájmeno who využijeme ve větách, kdy se odkazujeme na lidi, popř. na domácí mazlíčky. Používá se v defining i non-defining vedlejších větách vztažných, kde reprezentuje podmět nebo předmět. Ve formálních stylech se nahrazuje za whom.
Příklady:
- The person who/whom I met yesterday is my old friend. (Ten člověk, kterého jsem včera potkal, je můj starý přítel. – defining)
- The person, who/whom I met yesterday, is my old friend. (Ten člověk, kterého jsem včera potkal, je můj starý přítel. – non-defining)
Na těchto větách lze vidět, že můžeme použít jak who, tak whom v obou typech vedlejších vět vztažných, přičemž věty s whom působí mnohem více formálněji a často se jim dává v písemném projevu přednost.
Podobně můžeme použít who a whom pro vyjádření předmětu:
- He showed us a photo of his son, who/whom he adores. (Ukázal nám fotku svého syna, kterého miluje.)
Ve větách, kde se who pojí s předložkou (with, from, about, atp.), se předložka posouvá na konec:
- The person who I spoke to is my boss. (Ta osoba, se kterou jsem hovořil, je můj šéf.)
- The person to whom I spoke is my boss. (Ta osoba, se kterou jsem hovořil, je můj šéf.)
- He is my friend who I used to work with. (Je to můj kamarád, se kterým jsem dříve pracoval.)
- He is my friend with whom I used to work. (Je to můj kamarád, se kterým jsem dříve pracoval.)
Jak jste si už asi všimli, v případě whom předložka zůstává před zájmenem.